O plemeni

Český název: Velký švýcarský salašnický pes

Originální název: Grosser Schweizer Sennenhund

Oficiální zkratka: VSP

Použití: Původně hlídací a tažný pes, dnes také jako pes doprovodný, obranářský a rodinný.

Povaha: Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích. Dobromyslný a přítulný k jemu známým osobám, sebejistý vůči cizím, středního temperamentu.

Historie plemene: Předkové „velkého švýcarského salašnického psa“ byli dříve ve střední Evropě značně rozšířeni.Často byli označováni jako řezničtí psi,byli to silní, tříbarevní, ale také černí s červenohnědými odznaky nebo žlutočervení psi. Chovali je nejen řezníci a obchodníci s dobytkem, ale i řemeslníci a sedláci k osobní ochraně i k ochraně majetku, ale i k nahánění dobytka a také k tahu.

U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti (Schweizer kynologische Geselschaft-SKG) v roce 1908 v Langenthalu byli poprvé dva takoví psi předvedeni k posouzení jako „krátkosrstí bernští salašničtí psi“ prof. Albertu Heimovi. Tento významný švýcarský kynolog z konce minulého a začátku 20. století, který se rozhodujícím podílem zasloužil o založení a konsolidaci chovu všech plemen švýcarských salašnických psů, poznal v těch dvou krátkosrstých psech původní, velké salašnické a řeznické psy, kteří již byli považováni za vymizelé.

Tito psi byli Švýcarskou kynologickou společností (SKG) uznáni jako samostatné plemeno a poprvé zapsáni v roce 1909 jako „Velký švýcarský salašnický pes“ do 12. svazku Švýcarské plemenné knihy. V kantonu Bern byli vyhledáni další psi a feny kteří svým vzhledem odpovídali popisu tohoto plemene, jak jej připravil prof. Albert Heim. S těmi byl také založen již systematicky řízený čistokrevný chov. V lednu 1912 byl založen „Klub velkých švýcarských salašnických psů“, který převzal péči o chov a propagaci tohoto plemene.

Po dlouhá léta zůstávala však chovná základna málo početná, neboť bylo obzvlášť těžké zajistit k chovu dobře způsobilé feny. Teprve od roku 1933 mohlo být ročně zapisováno do Švýcarské plemenné knihy více než 50 psů tohoto plemene. Dne 5. února 1939 byl poprvé FCI uznán a zveřejněn standard Velkých švýcarských salašnických psů, kteří byli používáni i ve službách švýcarské armády během II. Světové války. Zde byli používáni k tahu a také k nošení břemen, zvláště v těžce přístupném horském terénu.Pracovní využití velkého švýcarského salašnického psa také přispělo k tomu, že v roce 1945 bylo poprvé zapsáno do Švýcarské plemenné knihy přes 100 štěňat a celkový stav tohoto plemene ve Švýcarsku obnášel 350 až 400 zvířat.

Dnes je toto plemeno chováno i v okolních zemích Švýcarska. Pro svou klidnou a vyrovnanou povahu je velký švýcarský salašnický pes ceněn především jako pes vhodný pro rodinu.

Chov Velkých švýcarských salašnických psů je dnes rozšířen téměř po celé Evropě, i když v některých zemích jen ojediněle, ale nachází své příznivce i na jiných kontinentech a speciálně v USA.